Nebezpečí skrytá v potravinových "éčkách"-Ing.Vít Syrový

13. listopadu 2008

Občas slýchávám babičky jak říkají, jak to mají dnešní maminky jednodušší, že oni museli prát pleny, vařit a celkově se víc ohánět po domácnosti a neměly na nějaké kroužky a přednášky čas. My máme pleny na jedno použití, jídla ve skleničkách a všelijaké další vymoženosti. Jenže ony tenkrát neměli moc na výběr, tak daly děcku k svačině rohlík se šunkou, hrnek mléka a za odměnu pár barevných lentilek, to vše v dobré víře zdravé vyživy oné doby. Dneska je na druhou stranu z čeho vybírat a výživových směrů je takový přehršel, že se už v tom málokdo vyzná.

A tak chodím tu a tam na předášky o výživě. Po absolvování dvou přednášek na téma Makrobiotika jsem zkusila část zavést v praxi doma, ale nakonec jsem toho nechala protože nám nechutnalo a vybrala jsem si jen některá doporučení o vhodnosti potravin podle ročních období. Zejména mě velmi rozlítostnila makrobiotická kritika banánu a mussli :o) stejně jako bio brambor a hnědého cukru, vše v dobré víře doma používané a oblíbené. :o)

Po nějaké pauze a po chvíli, co ze mě už dočista vyprchalo původní makrobiotické nadšení i nenadšení, jsme se s Lukáškem vypravili na přednášku Éčka v potravinách. Musím říct že p. Syrový mě nadchnul více. Teď už vím co jsou přídatné látky a jak číst v tabulce ,,éček,, a jak rozlišovat stupeň jejich nebezpečnosti. Nejvíc mě pobavila část věnovaná oblíbeným Lentilkám, kdy dříve používaná barviva byly velmi škodlivá a červená lentilka obsahovala barvivo ze samiček-karmín :o) pozn. nevím jak je na tom červená lentilka dnes. .o) Dnešní Lentilky co se týče barviv jsou na tom omnoho lépe, prý výrobce přepracoval recepturu, konečne! Po letech co nás ,,krmil,, ,,anilínovými,, barvičkami. :o)

Uzeniny jsou však ze všeho nejhořší, obsahují dusitany a jejich soli které jsou zvláště pro děti velmi škodlivé a tak ten výše zmiňovaný rohlík se šunkou taky nebude to pravé ořechové. Potom pan Syrový zkritizoval i oblibene tousty se šunkou, průmyslově vyraběné hranolky a mražené kuře /obsahují fosforečnany/. Na řadu přišlo i kuře, dnes přešlechtěné a krmené antibiotiky a hormony, usmrcené do tří týdnu neboť by déle stejně nepřežilo. Mléko a sýry naštěstí nebyly tak zatracovány jako v jiných výživových směrech, jen pozor na éčka a kupovat nejlépe potraviny v bio kvalitě. Tavené sýry, které můj syn miluje k snídani bohužel neprošly... obsahují tavicí soli. Tak marně přemýšlím co budeme snídat. :o)
Naštestí nás zachraňují tvrdé sýry, plnotučné mléko a čisté tvarohy. Jenže Lukášek mléko zas až tolik nesmí i když ho rád. Na závěr jsme dostali doporučení kupovat základní potraviny nejlépe v bio kvalitě, maso spíše krutí nebo domácí prasátko :o), když mléko tak zásadně plnotučné, kde jsou zachovány vitaminy a vápník a rozhodně jedině čerstvé, žádné UHT ,,krabicáky,,.

Myslím, že tahle přednáška byla pěkná a i vtipná. Zároveň mě nenutila vyškrtat půlku jídelníčku na příští týden. :o) Po přichodu domů jsem v tašce našla obal od ,,Brumíka,, zdravé svačinky pro děti. Bohužel ani ten nedopadl ideálně po zkontrolování ,,éček,, podle tabulky z knížky p. Syrového, kterou jsemna přednášce zakoupila. Chudák ,,Brumík,, byl zatracen a nahrazen! :o)

Doufám že p. Syrový zase někdy zavítá na další přednášku do Pexesa. Určitě přijdeme, ale radši necháme lednici skoro prázdnou abysme po přichodu nemuseli částl lednice zredukovat. :o)

PS: Pořád jsem nosila knížku “Tajemství výrobců potravin” u sebe kvůli tabulce s “éčky”, až jí nemůžu najít a samozřejmě jsem si ji nestihla přečíst. Už jsem prohledala celý dům a nic. Možná je u babičky, tam si ji pomatuji naposledy. A možná chudák leží někde zapadlá pod regálem s potravinami v obchodě. Neviděl jste ji náhodou někdo? :o)

Edita

--------------------------------------------------------------

TÁTA NEBO MÁMA

20. května 2008

Syndrom odcizeného rodiče

Ačkoliv tato otázka, podle které bylo pojmenováno jedno z Antizakrňovacích setkání, vypadá vcelku nevinně, obsahem přednášky bylo téma spíše smutné a hlavně: složité (jak už to tak v mezilidských vztazích bývá..).
Český helsinský výbor spolu s Asociací mediátorů realizují společný projekt s názvem Syndrom odcizeného rodiče. Pomocí přednášek v rodinných centrech šíří psycholožka s 30ti letou praxí Jana Procházková své poznatky o následcích, kterými děti trpí po rozvodu, ale nejen po něm. Mnoho rodičů totiž, už i za dobu trvání (spokojeného) manželství, své děti poškozuje zdánlivě nevinnými větami o svém partnerovi: „Ten tvůj táta je naprosto neschopnej!“ nebo „Tvoje máma se o tebe špatně stará“. Pozor, snahou projektu není rodiče odvrátit od rozvodu (někdy je takové řešení pro celou rodinu velmi úlevné), ale upozornit veřejnost na to, že i po té, co přestávají být partnery, zůstávají rodiči – a podle toho by se ke svým dětem měli chovat.

--------------------------------------------------------------

Uprchlíci

27. března 2008

Uspořádali jsme již několik antizakrňovacích setkání o zážitcích českých cestovatelů v cizích zemích a napadlo nás, že by bychom se mohli zajímat naopak také o to, jak se žije cizincům u nás v České republice.  O životě nejen uprchlíků (lidí, kteří získali v naší zemi azyl), ale i o situaci ostatních dlouhodobě legálně usazených cizinců si s námi přišla popovídat paní Petra Krátošková, ředitelka občanského sdružení Poradna pro integraci. Během asi dvouhodinového setkání nám popsala, odkud, proč a jak se k nám uprchlíci dostávají a jakým procesem musejí projít, než zde získají azyl a co je poté dále čeká.
Pro ty z vás, kteří jste na setkání nebyli, jsme připravilli několik faktů o uprchlické problematice.
Uprchlík je člověk, který je nucen k opuštění své vlasti, protože mu hrozí pronásledování nebo je ohrožen jeho život z politických, náboženských a dalších, azylovým zákonem jmenovaných důvodů.
V roce 2007 přišlo do České republiky  požádat o azyl přes 1 800 osob z několika desítek zemí z celého světa (od roku 1990 celkem přes 80 tis.). Pouze  3-4 % z celklového počtu žadatelů od roku 1990 se dočkalo udělení azylu a stalo se tím po právní stránce téměř rovnoceným obyvatelem této země (azylant pouze nemá volební právo a nesmí sloužit v armádě). Ostatní, kteří azyl nedostanou, musí do určité doby opustit území republiky. Azylová procedura trvá i několik let, po tuto dobu žijí žadatelé zpravidla v uprchlických táborech, v prvním roce čekání nesmějí pracovat a snaží se přežít "vákuum" ve kterém se ocitají, než stát rozhodne, zda jim udělí azyl a tedy i právo začít si u nás budovat nový život. 
Ti šťastní, kteří azyl získají, nemají zdaleka vyhráno a čeká je další nelehká životní fáze - budování nového domova a začleňování se do společnosti mnohdy v prostředí kulturně, jazykově a nábožensky naprosto odlišném od původní vlasti. Musejí se poprat s mnoha objektivními problémy - naučit se jazyk, získat bydlení, práci, dětem zajistit vzdělání, začlenit se do systému zdravotního a sociálního pojištění a řadou dalších. Mimo to takřka každý bojuje i se svými individuálními problémy, které většinou vznikly jako důsledek prožitého psychického i fyzického strádání souvisejícího s útěkem.
Tomu, co následuje po udělení azylu, se říká proces integrace a je to životní fáze, která je u každého cizince různě dlouhá a náročná a podle slov některých cizinců dokonce nekonečná.
S překonáváním překážek jak během azylové procedury, tak v následném integračním procesu pomáhá žadatelům o azyl i azylantům dnes již řada nevládních neziskových organizací (např. i zmíněná Poradna pro integraci). Ať se však uprchlík s pomocí nevládních organizací (a i státu) snaží zapadnout sebevíc, neobejde se bez tolerance, vstřícnosti a podpory ze strany většinového českého okolí.

--------------------------------------------------------------

MONGOLSKO

28. února 2008

Mongolsko = přátelská země, kde nikdo nikam nespěchá

S Pavlem Krupičkou jsme se minulý rok „toulali“ po Grónsku. Jelikož jsme při představě padesáti stupňů pod nulou málem zmrzli, potřebovali jsme stejně jako on a jeho přátelé „vyrazit“ do tepla. A abychom si ho užili dostatek, zvolili jsme rovnou poušť, poušť Gobi. Pavel spolu se svými přáteli cestoval po Mongolsku dva letní měsíce roku 2001. Již cestou tam zažili nemalá dobrodružství, neboť nepostřehli, že v Asii není čas vnímán tak imperativně jako v Evropě. Díky tomu uvízl se svojí souputnicí na nádraží, a to pouze s osobními doklady, kdy jejich ostatní věci vesele uháněly vlakem po Transibiřské magistrále. Přesto nakonec dorazili do hlavního města Mongolska Ulaan Baataru. Po jeho prohlídce se vydali pomocí místních „přibližovadel“ do města Altaj, které leží nedaleko pouště Gobi. Kromě malých aut s mnoha cestujícími zkoušeli jezdit i na velbloudech. Pouští Gobi překonali pěšky 60 km, což byl hodně velký, ale také vyčerpávající zážitek, teplota byla kolem 50°C, všude písečné duny, žízeň a na zádech barel šplouchající vody.... vše nakonec vyvrcholilo písečnou bouří. Po putování pouští se vydali zdolat nejvyšší vrchol pohoří Changaj Otgon Tenger, který je celoročně pokrytý sněhem a ledem, bez cepínů a maček. A když měli i toto za sebou, koupili si koně a vyrazili zpět do Ulaan Baataru. Ani cesta na koních nebyla bez dobrodružství, protože Mongolové jsou národ nízkých postav, a tedy kůň fungoval spíše jako dětské odrážedlo, které, když se splašilo, tak svému jezdci odřelo nejen botičky. Kromě přírodních lákadel navštívili i několik budhistických chrámů a sídelní město Čingischánovy říše, kde je jeden z mála zachovalých budhistických chrámů, který přežil komunistické represe. Během cesty zažili velmi přátelské přijetí od místních obyvatel, nikam nepospíchali a ani při neplánované návštěvě prezidenstkého paláce nevznikl problém.
Iva Jaklová, iva.jaklova@pexeso.org

--------------------------------------------------------------

GRÓNSKO

19. dubna 2007

Grónsko = země ledu, ledních medvědů a neopakovatelných zážitků

Velice zajímavou přednášku, doprovázenou mnoha fotkami o své první expedici do Grónska pro Rodinné centrum Pexeso uspořádal ing. Pavel Krupička. Grónsko poprvé navštívil v roce 2000. A protože to byla jeho první expedice do takto exponovaných míst, nebyla během ní nouze o zajímavé situace. Pavel se vydal na měsíční přechod z východního pobřeží na západní se svými čtyřmi kolegy z ČVUT. Celá trasa měřila 700km, polovinu cesty šli na vrchol, druhou polovinu dolů. Během pobytu zažili teplotu až minus 50°C. Při minus 15°C se brodili po kolena ve vodě, protože díky globálnímu oteplování tající led vytváří na zcela náhodných místech řeky široké až 20m. Vzhledem k velmi zpomalenému postupu vpřed tímto terénem se jejich expedice prodloužila o šest dní, což mělo za následek nedostatek potravin. Asi 100km od pobřeží se zcela nepochopitelně setkali s ledním medvědem, který se v těchto místech neměl vůbec vyskytovat. Medvěd byl vyhladovělý... a tak jim nezbylo, než jej zastřelit. Po více jak měsíci se vrátili šťastně domů bohatší o zkušenosti pro další výpravy. Největším Pavlovým snem je uspořádat expedici na Jižní pól, což ovšem vyžaduje nemalé finanční prostředky.

Iva Jaklová, iva.jaklova@pexeso.org

Foto z přednášky si prohlédněte zde

-----------------------------------------------------------------------

PARAZITI KOLEM NÁS, NA NÁS, V NÁS

29. března 2007

Paraziti = ošklivý nepřítel, ale i prospěšný spoluputovník v životě člověka

Impulzem pro výběr tohoto tématu nebyla snad ani tak snaha vzdělávat se v oboru, s nímž není běžná populace šířeji obeznámena, jako spíš skutečnost, že mezi Zbraslaváky máme odborníky, badatele, nadšence či profesionály z různých oborů, kteří jsou ochotni se svými zkušenostmi podělit s návštěvníky a příznivci Pexesa.

Dalším důvodem pro výběr parazitího tématu byla zvědavost a přirozená snaha poznat nepřítele.

Ve všech směrech byli účastníci setkání saturováni. Dostalo se jim informací, které nejsou běžně dostupné. Poznali, že na Zbraslavi žije další zajímavá osobnost, a to RNDr. Štěpánka Hrdá. Pochopili, že parazity lze sledovat i jinak, než jen s obavami….

Přednáška byla doplněna prezentací s fotografickými ukázkami, v některých případech až těžko shlédnutelnými pro slabé nátury.

A co jsme se všechno dozvěděli? Tak především, že:

- se paraziti najdou ve všech živočišných skupinách, nejvíce jich je mezi jednobuněčnými, červy a členovci

- existují až velmi nápadité způsoby přenosu na hostitele a šíření sebe sama (příroda je kouzelnice:)

- ti malí tvorové způsobují nejen děsivá onemocnění, ale také s námi koexistují v relativně neškodné symbióze třeba celý život

- že leckdy svědčí organismu víc „neškodný“ parazit jako je třeba roup dětský než naprosto sterilní prostředí (na závěr přednášky jsme se sháněli po zdroji roupí infekce, abychom eliminovali jinak hrozící alergie:)

- jiné parazity můžeme potkat na Zbraslavi na pískovišti (Toxocara canis, event. Dipylidium caninum), jiné v tramvaji a jiné si můžeme přivézt z cest.

Během přednášky posluchači procházeli třemi fázemi. Zprvu vnímali výklad s odporem a zděšením. Posléze se jejich postoj přehoupl do stádia deprese a v závěru přerostl v neskrývaný zájem až nadšení pro téma. Tím se stalo, že většina účastníků se šťastným výrazem v obličeji naslouchala tomu, že „nádherná epidemie giardiózy byla zaznamenána v Milwaukee.“

Jelikož se náplň přednášky vztahuje k našim všedním i odpočinkovým dním, hodláme Antizakrňovací setkání na toto téma v dohledné době zopakovat. Každý je srdečně zván. Těšíme se na setkání. A ne-li nad projekcí parazitů, tak u jiné zajímavé kulturně-společensko-vědecké oblasti.

Michaela Bernardová, michaela.bernardova@pexeso.org

-----------------------------------------------------------------------

KUBA

22. února 2007

Kuba = země, kde není etické strávit dovolenou!

Zážitky ze svých pobytů a cestování po Kubě nám zprostředkoval Milan Kovář. Svoji přednášku doprovázel mnoha fotografiemi, dozvěděli jsme se známé i překvapivé informace o zemi, ve které vládne socialismus. Takový socialismus, jaký jsme zdaleka nezažili ve své vlastní zemi, především jiný bezmeznou důvěrou obyvatel ve svého prezidenta. Alespoň takto vyzněl začátek přednášky, ke konci začalo být zřejmé, že tato důvěra se začíná otřásat. Částečně proto, že Fidel Castro onemocněl (nebo snad i zemřel) a jeho nástupce není tak „charismatický“ vůdce. Ale hlavně proto, že chudí lidé, kteří převažují, jsou denodenně konfrontováni se zbohatlými sousedy a denodenně nahlíží do výkladních skříní plných „západního“ zboží, které si nemohou dovolit pořídit. Po celé zemi jsou architektonické objekty v neokoloniálním stylu v rozpadajícím se stavu, peníze na opravu a údržbu nejsou, celkově je to neutěšený pohled. Několik málo „vyvolených“, např. z řad lékařů dostane povolení pracovat v Americe – zprávy, které posílají domů nepřispívají ke spokojenosti v místním režimu. V zemi působí několik zahraničních organizací, které sem přivážejí materiální i duchovní pomoc, Milan Kovář pro jednu takovouto organizaci pracuje. Dle jeho závěrečných slov je budoucnost Kuby nejistá, v zásadě jsou možné tři varianty, ani jedna není příliš uspokojivá!

Iva Jaklová, iva.jaklova@pexeso.org

-----------------------------------------------------------------------

Pokud máte zájem uspořádat přednášku, kurz, uměleckou dílnu a/nebo víte o někom, kdo by mohl toto učinit pro Rodinné centrum Pexeso, prosím pište na e-mail: lenka.klimova@pexeso.org.

Zajímá Vás některé téma....prosím pište na e-mail: lenka.klimova@pexeso.org

zpět na seznam rubriky